Pamatuj si na své první auto. Bylo takové malé a modré. A abych se vám přiznala, byla jsem z něho ze začátku velmi nadšená. Taky mi řekněte, kdo by nebyl nadšený z prvního auta? A hlavně, že to auto bylo zadarmo? Protože toto malé modré auto jsem dostala od svého strýce, který si koupil nové auto, takže staré auto už nepotřeboval. Navíc já jsem měla čerstvý řidičák, který jsem měla asi pouze měsíc. Takže mi moji rodiče a taky včetně mého strejdy řekli, že mi takové malé staré auto bude do začátku stačit. Já jsem s tím souhlasila. Měla jsem totiž velké oči. Řekla jsem si, že mít něco je lepší než nic. Jenomže když jsem s tím autem jezdila, tak taky divně frčelo a občas mi nějak vypovědělo službu. Kolikrát mi nešlo ani nastartovat. A taky když se s tímto problémem svěřila svému strejdovi a taky otci, tak řekli, že je to úplně normální.

Že prý co bych chtěla po starém autě? Víte, co bych chtěla po starém autě? Hlavně to, aby fungovalo normálně. Sice chápu, že má nějaké kosmetické vady, což taky beru na vědomí a nevadí mi to, ovšem ale chtěla jsem to, aby to auto taky startovalo hned na první pokus, a ne třeba až na podesáté. Navíc to auto tak divně chrčelo, že jsem se styděla a kolikrát jsem taky musela parkovat na některém jiném místě, aby mě neviděli známí nebo kamarádi, protože jsem se za to chrčící auto opravdu styděla.

Navíc mi taky po půl roce přestalo stačit, protože už jsem toužila po nějakém lepším autě. Našla jsem si k práci ještě jednu brigádu a z brigády jsem si oddávala peníze bokem, které jsem měla k šetření na nové auto. Vím, že mi to bude trvat třeba čtyři roky, ale věřím, že jednoho dne se mi to podaří a já budu mít konečně nové auto. A jaké bylo vaše první auto? Jakou mělo barvu a jak jste sním byli spokojení? Já už mám konečně jiné auto, pěkné červené a podle mých představ.