Snaha nakoupit akcie na absolutním dnu a prodat je na vrcholu je lákavá. Pro většinu lidí představuje ideální představu o tom, jak se generuje bohatství na finančních trzích. Realita je však taková, že i profesionální správci fondů s nejmodernějšími technologiemi mívají s touto strategií dlouhodobě problém. Načasování trhu, v angličtině označované jako market timing, totiž vyžaduje dvě správná rozhodnutí za sebou: vědět, kdy vystoupit, a odhadnout, kdy se vrátit zpět.

Finanční historie ukazuje, že mnohem spolehlivější cestou k úspěchu je prostý čas strávený na trhu. Tento přístup staví na trpělivosti a matematické zákonitosti, která pracuje ve prospěch investora bez ohledu na to, zda ekonomika právě prochází růstem, nebo recesí.

Rizika spojená s čekáním na ideální okamžik

Čekání na korekci trhu s hotovostí na účtu s sebou nese skryté náklady. Prvním z nich je inflace, která postupně snižuje kupní sílu peněz. Druhým, často zásadnějším faktorem, je riziko, že investor zmešká dny s nejvyšším růstem. Akciové trhy mají tendenci generovat podstatnou část svých ročních výnosů během pouhých několika málo obchodních seancí. Tyto dny navíc často přicházejí bezprostředně po hlubokých propadech, kdy je nálada na trhu nejvíce pesimistická.

Pokud investor zůstane mimo trh během pouhých deseti nejlepších dnů v průběhu několika desetiletí, jeho celkový konečný výnos může klesnout na polovinu v porovnání s někým, kdo zůstal plně investován. Emoce spojené s kolísáním cen vedou k nákupům v době euforie a prodejům v panice. Pravidelné investování pevné částky tyto psychologické pasti eliminuje.

Síla růstu, který se sám násobí

Hlavním motorem dlouhodobého investování je proces, kdy dosavadní zisky generují zisky nové. Tento princip funguje jako sněhová koule. V počátečních letech jsou rozdíly nenápadné, ale s prodlužujícím se časovým horizontem začíná křivka majetku stoupat exponenciálně. Rozhodujícím faktorem zde není výše počátečního vkladu, nýbrž délka období, po které necháte kapitál pracovat.

Představte si dva investory. První začne odkládat menší částku ve dvaceti letech a po deseti letech přestane. Druhý začne investovat stejnou částku až ve třiceti letech, ale pokračuje v tom až do důchodu. Kvůli náskoku deseti let na samém začátku bude mít první investor v důchodu pravděpodobně větší majetek, přestože do systému vložil celkově méně vlastních peněz. Pro přesné modelování těchto scénářů a pochopení vlivu reinvestování dividend pomáhá složené úročení kalkulačka, která názorně ukazuje, jak se mění hodnota portfolia v závislosti na čase a průměrném ročním zhodnocení.

Volatilita jako přirozená vlastnost trhů

Krátkodobé výkyvy cen akcií jsou cenou za to, že investice do firem nabízejí historicky vyšší výnosy než státní dluhopisy nebo spořicí účty. Pro dlouhodobého investora by denní nebo měsíční pohyby grafů neměly být důvodem ke změně strategie. Historická data ukazují, že s rostoucím časovým horizontem držení široce diverzifikovaného portfolia prudce klesá pravděpodobnost, že investor skončí ve ztrátě.

Zatímco v horizontu jednoho roku je investování do akcií spíše sázkou s neotevřeným koncem, u dvacetiletého období se riziko celkové ztráty reálné hodnoty u diverzifikovaných indexů blíží nule. Čas funguje jako filtr, který čistí trh od krátkodobého šumu a ponechává pouze dlouhodobý trend tažený ekonomickým růstem a inovacemi.

Diverzifikace a disciplína

Soustředění se na čas namísto časování mění i samotný přístup k výběru aktiv. Namísto hledání jedné konkrétní akcie, která by mohla v příštích měsících raketově vyrůst, se pozornost přesouvá k širokým tržním indexům. Ty v sobě automaticky zahrnují úspěšné společnosti a vyřazují ty, kterým se nedaří.

Úspěch v investování je nakonec definován spíše chováním než genialitou. Schopnost ignorovat zprávy o blížících se krizích a pokračovat v nastaveném plánu je cennější než schopnost analyzovat složité finanční výkazy. Čas je v tomto procesu nejlepším spojencem, protože dává prostor k nápravě případných chyb na začátku cesty a umožňuje plně využít ekonomický potenciál globálního trhu.