Budoucnost naší mobility je v elektromobilech

Je skutečně elektromobilita do roku 2035 tím nejlepším řešení bezemisní dopravy?  Nebo je  jen zbrklým rozhodnutím  od stolu, které se ukáže být slepou uličkou?   Odpověď na otázku, zda sázka na jednu kartu v podobě elektromobility při řešení bezemisní dopravy je správná, ukáže až budoucnost. Evropská komise má v plánu navrhnout zákaz spalovacích motorů v EU do roku 2035. Bude zajímavé sledovat, zda jen o trochu více než je jedna dekáda (za čtrnáct let totiž musí být vše připravené), bude stačit k tomu, aby se odstranily všechny problémy, které se změnou mobility souvisí.

      Jen namátkou lze zmínit pár otázek k řešení, které elektromobily nabízí. V elektromobilitě je nejdál Norsko, kde díky masivní státní podpoře a vysokému zdanění spalovacích motorů jezdí přibližně 30% všech vozů na elektřinu a čísla dále stoupají. Zdaleka ne každý nor bydlí v rodinném domku a tak nemůže vůz nabíjet na pozemku svého domu. V ulicích před činžovními domy visí z oken bytů elektrické kabely pro napájení aut. Norsko jako jedna z nejbohatších zemí v EU nestihá stavět dostatek dobíjecích stanic. Pro vzrůstající potřebu motoristů  je v elektromobilitě premiant. Vzrůstající poptávka po elektřině sebou přinese růst cen elektřiny a podstatně vyšší riziko výpadku dodávek a přetěžování sítí.  

      V ČR je registrováno přibližně 6 000 000 osobních aut. Jakmile by čistě hypoteticky, všechny tyto vozy jezdily na baterie při průměrném ročním nájezdu 13000 km, jednalo by se o roční spotřebu kolem 16 TWh elektřiny. Tedy o dvojnásobek současného maloodběru obyvatel. To by představovalo problém nejen s dostatkem výroby elektřiny, ale předně potíže s přenosovou kapacitou elektrické sítě. Při elektromobilitě dostávají obavy z blackoutu zcela jiný rozměr.

Na řešení těchto a dalších problému si EU určila poměrně krátký čas a je otázkou, zda je reálné ho splnit. Přitom emisní čistota elektroaut je v optimistickém odhadu jen asi tři a půl krát čistší než moderní spalovací automobily, protože ty rozhodně nejsou bezemisní. Přitom auto na tradiční pohon může sloužit svému účelu při vhodné údržbě minimálně dvojnásobně déle než elektromobil, který se již po pěti až osmi letech prakticky změní v nepoužitelný šrot. Jeho životnost a prodejnost jako zboží z druhé ruky je limitovaná životností baterie. Auto na spalovací motor při stejném stáří má před sebou ještě dlouhé roky služby. Pokud se vezme v potaz výroba a životnost elektroaut a mix energie i příprava infrastruktury, tak je otázkou, o kolik je tento prosazovaný typ aut ekologicky výhodnější, než jsou nejmodernější automobily na spalovací pohon.